HOROLEZECTVÍ V PRACHOVSKÝCH SKALÁCH
Historie horolezectví v Prachovských skalách má více jak stoletou tradici. V roce 1907 založila skupina jičínských studentů, pod vedením Josefa Hendrycha, první horolezecký spolek s názvem Lezecký kroužek Prachov. Tento oddíl je aktivní dodnes. První jimi zdolanou věží byl Mnich, Modlitba skal neboli Ruka, a stalo se tak 4. října 1907. Josef Kubín a Josef Hendrych zanechali na vrcholu červenobílý železný praporek, jako důkaz jejich přítomnosti, a červenou krabici se zprávou o prvním výstupu. Vlaječka je tam dnes opětovně osazena.
Rozvoj horolezectví v této oblasti nastal až po roce 1925, kdy zde začali jezdit lezci Klubů alpinistů z Prahy, Hradce Králové a Plzně pod vedením zkušených lektorů, jako byli Rudolf-Otto Bauše, Josef Pilnáček, Meluzina, Jedličkových a další, což následně vedlo k sepsání prvního horolezeckého průvodce jedním z nich Josefem Janebou.
Od této doby se zde vystřídaly další generace lezců, amatéři i největší profesionálové při tréninku před vysokohorskými expedicemi.
Něco z teorie horolezectví
Pro laika je asi nepochopitelné, že horolezci lezou takřka po hladkých stěnách, kde dokáží využít i malých nerovností, a k jištění jim slouží železné kruhy, které pro jejich bezpečnost do skal navrtali jejich předchůdci. V Prachovských skalách se postupně hledaly a hledají stále náročnější cesty. Proto vznikla klasifikace cest, dnes se většinou užívá jedenácti stupňová. Od stupně sedm se ještě používají podstupně s písmeny a,b,c za číslem stupně. Uvádí se, že nejtěžší cesta má označení XIa. Tu však zvládnou jen ti nejzkušenější lezci, protože jde o skoro hladkou stěnu s malým počtem chytů a i s nepříznivým sklonem stěny, tedy v převisu.
Moderní lezení
Ke zdolávání extrémně těžkých cest došlo v Prachovských skalách až na konci 80. let 20. století, kdy se ze skalního lezení stala samostatná lezecká disciplína a umělé horolezecké stěny umožnily zlepšení tréninku jednotlivých lezců.
Na vrcholcích věží jsou plechové krabičky se zápisníčkem, nazvaném vrcholová kniha, kam se zapisují údaje o výstupu, datum, jména a podobně. Samozřejmě jsou některé cesty velmi oblíbené, ale jsou i ty, které mají svého horolezce jen výjimečně.
Stručný popis cest
Rozlehlé skalní město Prachovské skály tvoří množství vysokých a poměrně úzkých věží. Nabízí se tu proto možnost krásných klasických výstupů ve stěnách, spárách i v komínech. Zdejší cesty mají celé spektrum obtížnosti, jsou navíc snadno dostupné a v místě se nabízí i široké občerstvovací možnosti. Horolezci mají vstup do skal zdarma, ovšem musí mít průkazku jako doklad členství v horolezeckém klubu.
Pískovec v Prachovských skalách je poměrně pevný a umožňuje využívat při lezení i zcela miniaturní stupy a chyty, které jsou obvykle v rozumných vzdálenostech. Problémem je někdy vysoká koncentrace návštěvníků na malé ploše, milovníci klidných skal sem už raději nejezdí nebo si vyberou tišší okrajové oblasti.
Rozdělení Prachovských skal
Prachovské skály se již tradičně dělí na několik lezeckých oblastí. Jsou to U Mouřenína s 10 skalami a s 58 cestami, Babinec (42-224), Krkavčí skály (38-194), Skalní město (153-887), U Ervínova hradu a nad koupalištěm (42-66), Lahole (29-123), zakázaná je oblast Starého a Nového Hrádku (34-80), a připojují se navazující oblasti Hrdoňovice (12-5), Přivýšina (9-49) a Hromová rokle (19-58). V Prachovských skalách je tak pro horolezectví evidováno přes 388 skal s 1.744 cestami.
Zajímavost
Prvně slezená věž Mnich, Ruka či Modlitba skal má dnes evidovaných 26 cest a jejich variant, nejtěžší je IXb slezená v roce 2008, cesta z roku 1907 má dnes klasifikaci II.
